Das ist doch ein specialische Teil zu dem


Helloween

Marta Skarlantová:
Milí diváci, dnes máme jednatřicátý říjen, předvečer svátku všech svátých, nebo - li dušičky. Pod vlivem náporu amerikanismu a západní kultury, si i naši Kamaraden a soudruzi z Krankenhausu připravili zvláštní tak trochu hororový díl (pozn. Autora: jestli každej díl není horor, tak už fuckticky kurva nevim co budu muset napsat). A jak všichni znáte naše vykutálené a čtverácké tvůrce, je na co se těšit. A tak vám přeji pěkný večer a hodně příjemného mrazení v zádech. Pěknou zábavu….
(nějakej kretén ve studiu zapomněl stáhnout zvuk): už je mi teď jasný vo čem tenhle díl asi tak bude. Ty pošahaný magoři píšou takový nechutný a šílený píčoviny, že se z toho každej soudnej člověk musí posrat. No nic kluci, tak já letim, zejtra točim kalendárium a ještě si musim skočit ke klempířovi nechat si vyklepat držku do hladka.

VAROVÁNÍ:
Tento pořad není určen dětem, kojícím matkám, komoušům, katolíkům židům a nemocným schizofrenií, alzhaimerem a infekční žloutenkou
Kdo nehulí je nezhulenej a kdo nepije umře žízní.

Na příjmu ten večer sloužili Jandera a Cvach. Nebylo zrovna do koho píchat, řezat či vrtat a tak nějak začali vzpomínat na starý dobrý časy. Jak tak řeči plynuly , přišla i řada na ty nejhorší zážitky. V přítomnosti sestry Iny a jezeďáka Kemra, kterého kopla kobyla, protože jí Haničinec zapomněl dát nažrat, zavzpomínali ti dva spasitelé i na jeden doopravdy tvrdý den u sanity…

Pátek 13. 6. 66 - tého roku:
Hned jak ten den začal, tušil doktor Cvach ve vzduchu visící těžkej průser. Jako vždycky přišel do práce, uvařil si kafe, pak se tou horkou břečkou zlil v rozkroku a vyrazil na obhlídku svého personálu. Odřízl psychotického Janderova bráchu, který se po flámu a vlně sebekritické lítosti věšel v garážích. Pak se dostavil na schůzi stranického výboru, kde měl jeho oblíbenec doktor a saniťák Jandera přednést soudruhům nový návrh na zefektivnění záchranné služby.
Poradní místnost už byla utěšeně zaplněná, soudruzi natěšení a Jandera nikde, přitom tady už měl dávno být. Najednou se rozlítly dveře a do místnosti nevstoupil doktor zlepšovatel, ale totálně vožralej saniťák, kaskadér, ochránce zvířat, extravůl a odborový rebelant Srstka. Hned ve dveřích vytáhl z ruksaku metrového krokodýla vrazil ho do ruky ještě modrému Jandera´s brother se slovy: „V ZOO kleknul generátor a plazům je zima. Ty máš odteď na starosti tady Alfonse, pěkně o něj pečuj, drž ho v teple ať nenastydne. O jídlo neměj starosti Alfons je skromnej, a i když je v růstu tak mu stačej tři kila masa denně.“ Zblblý sebevrah s kocovinou marně namítal, že je student a že jen tak tak vyjde. „Ber to jako stranickej úkol!“ prohlásil Srstka a odebral se k řecnickému pultíku. Alfons ukousl mladému Janderovi ruku a s výkřikem: „seru vám na pěstunskou péči!“ pelášil chodbou do sprch.
Jednoruký Jandera naříkal: „Mé housle, mé housle, celej život dřu jak čurák, protože sem slepej jak patrona, sem v podstatě kripl, sem k hovnu, tak sem si řikal, že aspoň tou hudbou budu světu užitečnej a teď tohle. Se na to můžu vysrat, co teď jako mám dělat, viděl už někdy někdo jednorukýho houslistu….!
Srstka se dopotácel k pultíku, podíval se na dychtivé tváře soudruhů a řekl: „Soudruzi…“, pak si krknul, prdnul si, pochcal se, posral se a zeblil Cvacha sedícího v první řadě. A Cvach si pomyslel: „Oh mein Gott, dieser Genosse weisst ganz viel davon ein specialen Sex, das ist sehr gut, ich liebe es, er muss mein werden sein, ich will ihn in meinen Bett, scheise“, a nahlas vykřikl: „Musíš mě Zdendo vopíchat, musíš jinak ti nedám prémie!“
A Srstka se ne direktora záchranky vilně podíval, laškovně mrkl a pokračoval: “„…..jsou mezi námi soudruzi, kterým nejde o tu naši společnou věc, myslí především na svůj vlastní prospěch a na prospěch jiných soudruhů a to ze zcela sobeckých pohnutek. Já vám říkám soudruzi, takhle ten společný dům socialismu nepostavíme, jestli si někteří z nás budou nosit cihly, vápno a cement domů na svůj vlastní titěrnej, upachtěnej, vlhkej, plesnivej a špinavej domeček, tak se nám taky může stát, že nám ten socialistickej barák na hlavu spadne.“
A Srstka odpadl. Skácel se na zem s pěnou u úst třásl se. Všichni se k němu vrhli a snažili se mu pomoci, ale Srstka jen křičel: sundejte ze mě ty bílý voli. Teprve po chvíli všem došlo, že se nejedná o delirium, ale o kousek včerejšího bůčku, který ač vyzvracen, přilepil se odborářovi na patro a teď uvolněn hledal svou cestu zpět, ale v krku neodbočil správně. Navíc nějaké chytré hlavě došlo, že dotyčný soudruh nemá halucinace, ale bílými voli míní všechny ostatní soudruhy v bílých pláštích. Ty se je proto rozhodli odložit a místnost byla rázem plná kovbojů, indiánů, zvířat a komixových postav. Den předtím byl totiž maškarní ples svazu československého - sovětského přátelství a většina chlapů šla na šichtu rovnou z flámu.
Po chvilce Srstka pokračoval: “Soudruh Mádr už není soudruh, je to zrádce, zůstal na západě, hajzl jeden a my máme podezření, že soudruh Jandera už není tak spolehlivej soudruh jako dřív. Von se totiž za něj zaručil, von ho tam sebou vzal a von ho tam klidně nechal….“
Mezitím ve sprchách krokodýl Alfons sežral úlovek, ale protože byl v růstu, nějak mu rachitická ruka talentovaného houslisty nestačila a jal se prohlížet skříňky. V srstkově saku našel pixlu tuzexových anabolických steroidů, které mylně pokládaje za větrové bonbony schroupal. Steroidy v krokodýlím těle ihned reagovaly s antibiotiky, které preventivně dostal v ZOO a s léky proti padoucnici, schizofrenii a krátkozrakosti nalézající se v hudebníkově paži. Touto málo pravděpodobnou syntézou byl odstartován nezvratitelný proces.
Alfons se vydal do koupelny kde si uklizeč Červeňák již marně tři dny snažil vydrhnout solvinou špínu z obličeje. Jako každý spráný cigoš z práce zblbl a zapomněl, že je černý jak bota. Tato pomatenost stála nebohého negroidního primitiva život.
A krokodýl rostl přímo před očima. A navíc měl stále hlad. Vyrazil do labirintu chodeb základny záchranné služby. Cestou narazil na služebního bernardýna Baryka, který statečně, leč marně bránil svůj život i sud erárního rumu. Dále krokodýl potkal několik potkanů, vrátného kozu i s vrátným a soudružku Růžičkovou, která šla pozvat statečné chlapce na její nové přestavení: „To koukáte, co jsem měla k obědu“ O temném osudu nebohých tvorů je asi zbytečné se šířit, snad jenom, že godzila Růžičková zahnala mutantního plaza na útěk svou kabelkou a dotčena a osobně uražena si šla stěžovat na ministerstvo zdravotnictví.
Do poradní místnosti vpadl Jandera a zařval: „Co to má kurva znamenat, co to je za bordel…!“
Na to se rozeřval Srstka: „Hele ty si tady moc nevotvírej tlamu, seš v pěknym průseru, kamaráde….!“
„To sme všichni, asi před minutou sem potkal vožralýho, zfetovanýho patnáctimetrovýho krokouše, kterej na mě mrkal a ptal se mě jestli nemam antacid, že má nějakej překyselenej žaludek.“
Všichni si mysleli, že je Jandera ještě mimo z toho včerejšího flámu, ale pak jim došlo, že Jandera byl přece v Londýně. Srstku napadlo jako prvního, že tam Jandera určitě konzumoval ty imperialistické halucinogenní drogy, ale když se ve dveřích objevila krokodýlí hlava zvící autobusu, která řekla : „ahoj kluci“, napadlo ho, že anabolika, která bere mají možná vedlejší účinnky. Podle reakcí svého okolí však zjistil , že netrpí halucinacemi, ale čelí strašlivé realitě.
Cvach se jako správný direktor, soudruh na vedoucím postu a kapitán fotbalového týmu záchranky „Gibsenjungen“, který loni skončil v přeboru ministerstva zdravotnictví na krásném předposledním místě, vzpamatoval jako první. Sáhl pod sako a vytáhl svou zbraň sovětské výroby, určenou k pacifikaci neklidných pacientů, zamířil a vystřelil.
Snad náhoda tomu chtěla, že se do hlavně dostal kousek krvavé tlačenky, kterou měl včera ke svačině. Pistole Cvachovi explodovala v ruce a kousky rozžhaveného kovu vlétly do brýlí a poté i do očí jednorukého houslisty, ten jen zakvílel: „Mé oči, mé oči, maminko, nevidím.“ Na to řekl Jandera: „ Ty blbečku, máma je přece už pár let pod drnem“ a praštil svého stupidního bratra francouzskou berlí po zádech. Velice podařenou trefou mu přerazil několik krčních obratlů.
Paralyzovaný hudebník ležel na podlaze, klepal se, chroptil, slintal a střihal ušima, jedinou pohyblivou částí těla, která mu zbyla. Ale ne na moc dlouho. Kolem produpal Srstka s bazukou na rameni, zakopl o ječící hlavu, vztekle do ní kopl a připravil nadějného hudebníka o sluch, i o ten hudební. Srstka zacílil a vypálil na mutanta protipancéřový vysoce explozivní granát. Ale díky své absolutní opilosti držel zbraň obráceně a tak granát skončil v hloučku ustrašených saniťáků.
Když na zem přestala pršet krev, vnitřnosti a svalová hmota, řekl krokodýl: „bezva, prejt miluju“ a vpochodoval do místnosti ozdoben na krku futry. Gigantický zmutovaný plaz se počal popásat na tělesných ostatcích osazenstva záchranky za zdrceného přihlížení ochránce zvířat Srstky.
Jandera a Cvach na sebe mrkli a ihned věděli co je třeba dělat. Vzpomněli na dlouhé hodiny latiny a sexuální výchovy na gymnáziu, na nespočetné anatomické semináře na fakultě a na loňské vánoce kdy Cvach dostal nové vláčky a oni si s nimi celý týden hráli.
Místností se počaly šířit podivné zvuky, to si Cvach odchrchlal a Jandera bleskově odsál lipidy a vymáčkl uhra a autor si říhl, protože se před chvílí přežral obědem.
Pak se ozvalo zpočátku monotónní, posléze na intenzitě nabírající mumlání, přecházející v zaříkávání:

Chodí Pešek okolo.
Nedívej se na něho.
Skalpel, peán, nádor.
Ať je z tebe tumor.
Rakovina, kopřivka.
Ať je z tebe vyrážka.
Dusík, kyslík, vzduch.
Ať je z tebe puch
Gáza, obvaz, siréna.
Ať je z tebe vagína.
Před pikolou za pikolou nikdo nesmí stát,
nebo nebudu hrát!

Po těchto slovech se přihodilo několik věcí. Jandera a Cvach omdleli vyčerpáním, neboť něco tak náročného absolvovali naposledy před několika lety při gruppensexu s jemenskými studenty. Krokodýl Alfons se rozplynul v obláčku kouře. A Srstka, ten zakusil skutečnou sílu magie. Na hlavě mu vyrašil vřed velikosti, tvaru a barvy květáku, celý se obsypal zelenými puchýři, velkými jak štanprdlata a nakonec se mu ztopořil pohlavní úd, který se i s varlaty oddělil od těla a zahájil svou vlastní existenci. Prvním počinem svobodného penisu bylo, že do zápasníkova těla vyrobil díru, tam kde donedávna byl jeho kořen.
Inu magie a věda jsou mocné a Cvach měl pravdu, už ráno čuchal nějaký průser…

Z toho hrůzyplného vyprávění potkala Kemra nepatrná mozková příhoda a s výkřikem „od teď jenom zeleninu a bylinky, nikdy více chemii!“ se skácel na zem. Tam do něj střídavě Cvach a Ina kopali a dělali si legraci z Jandery, který ač pomočen z té strašlivé vzpomínky chtěl starému zemědělci poskytnout první pomoc. Cvach vybídl sestru Inu aby i ona vyložila svůj nejděsivější zážitek. Ta po chvilce váhání svolila.

To bylo chvilku po maturitě. Válela jsem se sama u vody a honila si kundu. Všechno vypadalo tak báječně, maturita v kapse, dva měsíce volna před sebou a hromada prachů vod fotra. Jediná věc, která to trochu kazila, byl fakt, že mě fotr děsně hlídal a já do tý doby neměla chlapa. S holkama ve škole sem si sice dost užila, vyzkoušela sem spoustu věcí, třeba sado maso, bondage i kaviár a piss, ale co mi fakt chybělo byl chlap, přesněji řečeno chlap s čurákem, kterej by mě zdefloroval do bezvědomí.
Najednou sem uslyšela hlasy. Někdo se přišel taky vykoupat. Přestala sem si drandit frndu a dělala jakoby nic. Pak tam přišli, nevěřila sem vlastním očím. Stáli tam samotní bratři Nedvědovi. Rozhlédli se kolem, neviděli mě, páč sem byla šikovně zašitá za keřem.
A Franta povídá: „Tak to ukaž Honzo, ať si to prohlídnu zblízka, už dlouho sem to neviděl“. Honza si stáhnul kraťasy a já viděla jeho ptáka, vzpomněla jsem si co nás ve škole učili o syfilidě a bylo mi hned jasný, proč jeho pták i když pěkně velkej je tak zdeformovanej vředama.
Pak jsem málem omdlela Franta tu věc vzal do pusy a všelijak jí olizoval a hladil, prostě hrůza. Po chvilce si Honza leh na zem a Franta na něj. Franta mu to pořád dělal pusou a Honza vylizoval Frantovi prdel. Když si Franta usral, tak se Honza blahem pochcal, to zase vyhecovalo Frantu a vysral strašně smradlavou a zelenou hmotu bráchovi do xichtu.
Pak se voba na střídačku píchali do prdele. Začala sem bejt šíleně vzrušená a honila si kundu , pak sem si do ní vrazila dva prsty a prst do prdelky. Strašně se mi to líbilo, ale mý tělo chtělo víc. Šáhla sem do kabelky pro vibrátor a strčila si ho do píči, ale zrada, do kabelky mi vlezla zmije a pak mě kousla tam vevnitř.

... Pak se voba na střídačku píchali do prdele...

 

Vyletěla sem z roští jak střelená, proběhla kolem těch dvou buzerantů a pelášila do špitálu, Tady na příjmu zrovna sloužil Strossmajer, když sem vylíčila co se mi stalo, tak že prej se na to podíváme. Pak mu do mí díry zahučely brejle a von že hovno vidí a pak poslední co si pamatuju je zvuk motorový pily…

V tom se rozrazily dveře a do místnosti vpochodoval vrávorající Pešek a začal to své: „už sem moc starej, klepou se mi pracky, hovno vidim a neudržim erekci…“ Tato slova probrala z předklinické smrtelné křeče Kemra, jenž naprosto dezorientován považoval starého lékaře za člena komise z okresu a jal se na klepající trosku útočit vidlemi.
Cvach mistrně ovládající svůj karabáč mu v tom v čas zabránil. A díky této okolnosti mohl dědula pokračovat: „A víte jak sem přišel na to že sem starej, to protože sem blbej, vůbec nic si nepamatuji, něco sem vám přišel říct, ale já už nevim co. No to snad abych už šel, ne.“
Cvach se na kolegu vlídně usmál a povídá: „ale kampak byste chodil kolegáčku, posaďte se tady do křesílka, však vy si jistě vzpomenete, stačí se jen správně ptát. To víte, to já znám, než jsem tady nastoupil, tak sem dělal pro vnitro.“ Šibalsky na Peška mrknul a vytáhl ze stolu zvláštní přístroj.
Společně s ostatními upevnili na tělo té zombie několik elektrod, pro jistotu ho ke křeslu přivázali, aby jim snad nespadl na zem. Pak připravily několik kýblů horké a studené vody. Nakonec Cvach ze své síťovky na svačinu vytáhl pohrabáč, devítiocasou kočku a krabici doutníků. Kemr radostně zavýskl a poskočil, protože si vzpomněl, jak že to tenkrát dávali dohromady Kolchoz.

C: Kam si dal to zlato, ty šmejde?
P: jaký zlato?
C: to americký zlato, za který máš platit diverzní skupiny a nedělej ze sebe blba, my moc dobře víme, že si pěkně rafinovanej, ty buržoustský prase!
P: ?????
C: tak já ti trochu osvěžim paměť, ty xindle!
P: aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa
C: hehehehehehehehe, líbí se ti to viď, tak to ti ještě něco hezkýho provedem, hehehehehehe
P: jajaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaauuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuu
J: ty vole co blbneš von si nemůže vzpomenout co nám přišel říct, tohle není žádnej diverzant…..
C: no to víš sem si vzpomněl na starý zlatý časy, tak sem se trochu zapomněl , ale zkusit sem to moh, ne? Co kdyby doopravdy vo nějakym zlatu věděl.
J“ Tak co dědku, kde máš prachy, koukej navalit prachy nebo se ti po těle projde tady devítiocasá!
P: ?????? EH ?????
J: ty vado ten tupej, senilní a blbej, s těma prachama sem to taky jenom zkoušel byl to dobrej nápad
C: díky
P: já, já už si vzpomněl
K: Panenko marihuáno, stal se zázrak, Pešek si vzpomněl
P: no a teď sem to zase zapomněl
I: pusťte mě na něj já mu dám….
C: to je marný, vždyť má problémy s erekcí
I: …..do těla chcípákovi
J: nech ležet ten elektrickej nůž, to neznamená, že když je zejtra Helloween, tak že to tady zasviníš krví
P: já už vim. Na pitevně pořádá doktor Strossmajer mejdlo. Drogy , sex , chlast , násilí , no prostě bezva sranda, jako vždycky už tam sou fšichni jenom vy zatím ne tak sem vás přišel pozvat

Po těchto slovech Pešek omdlel. Zanechán svému osudu se klepal na židli, protože Jandera nevypnul proud. Stejně to bylo už jedno, protože Pešek byl starej a k hovnu.
Situace na patologii vypadala přesně tak jak se dalo očekávat. Večírek byl v plném proudu a každý se nevázaně a nezávazně bavil. Na vině tomu byl samozřejmě starý průserář Strossmajer. Ten vykuk opět experimentoval s účinky různých alkaloidů a syntetických halucinogenů na centrální nervovou soustavu. A zcela objektivně je možné prohlásit, že se mu to kapánek vymklo z rukou.
Snad ani na vše z JZD uvyklý Kemr nechtěl věřit svým očím, když si prohlížel na lustru zavěšeného saniťáka brigádníka Palizu. Paliza jenž dorazil na večírek jako jeden z prvních neodmítl speciální amazonský koktejl, jehož hlavní složkou jest kurare, strossmajerovo fusky a rezkův suspenzor, tato nadrcená hmota zalita lihem způsobila, že hrázný vypouštěl z uší bubliny, z nosu holuby, z prdele bobky a z huby věty: „Komunista jsem a komunistou zůstanu“ a „Však my těm šmejdům zápaďáckejm ještě ukážeme!“.
Marně se ho Jožin, klátící zrovna do prdele hospodyni Emu, snažil zlákat ke společnému šoustu slovy: „přestaň blbnout vole a poď vyvenčit slimejše, tahle stará vražda je nějak ve formě a já se nechci ztrapnit.“

REKLAMA
T: nazdar Bobe, ty jsi dneska nějak veselý, nedal ty sis před natáčením pár šluků z veselé cigaretky, vypadá to, že prvotřídně hučíš….
B: ale kdepak milý Tome, jenom jsem do práce jel tramvají a to bys nevěřil co se mi stalo, hehehehehe
T: Tak už nás milý Bobe Bobku Bobíku nenapínej a prozraď nám co se stalo
B: jak říkám jedu takhle tramvají, v klidu si sedím a na Strossmajeráku přistoupila nějaká babka, ta ti byla legrační, v jedné ruce francouzskou berli a v druhé ruce síťovku s máslem, na hlavě klobouk, který připomínal květináč se šnitlikem, jak jsem jí viděl, začal jsem se jí chlámat do ksichtu
T: a to je všechno, no moc srandovní mi to nepřišlo…
B: to taky není všechno, připrdelila si to ke mně a že prý abych jí pustil sednout, mávala mi před obličejem takovou legrační průkazkou, tak jsem jí ten doklad uzmul a vyhodil z okna…
T: no to už je veselejší, ale že bys jsi se tomu tak řezal, to se mi zdá divný, co bylo dál
B: no, baba se děsně rozčílila a začala mě mlátit hlava nehlava střídavě svojí berlí a síťovkou
T: aha, takže ty jsi dostal pecku do makovice, a teď to máš všechno pomotaný
B: ale ne, vidíš moje boty, pěkný viď
T: no ano, ale co to má společného s tou babou
B: jenom to že těma botama jsem jí vykopal z tý tramvaje na další zastávce ven, a koukej na botách ani škrábanec, jsou to dobrý boty
T: ale co se stalo s tou babou
B: ale tu přejel náklaďák a pak ještě autobus, ale hlavně že mým botám se nic nestalo
T: a prozradíš nám konečně co to máš za boty
B: ale jistě, jsou to boty do nepohody i do veřejné dopravy, snadno s nimi zvládneš horskou túru i nakopat důchodce, jsou to okované fáračky¨
T: jsou to jistě skvělé boty
B: to si piš Tome a navíc nejsou drahé a kdo přinese hlavu důchodce získá patnáctiprocentní slevu
T: tak neváhejte a kupte si nové okované fáračky, opravdu se to vyplatí

Z mrazáku pojednou vyskočil Yetti, ale nebyl to Yetti byl to náš starý známý Ivan Vyskočil. Narazil si na hlavu dýni a vykřikl: „Huhuhuhuhuhu huhly huhla huhly“, pak si utřel prdel od munzarova semene, což každý ihned poznal, protože nic jiného, tak strašlivě nesmrdí. a šel do úklidové komory.
Odtamtud se po chvíli ozval Karotkův hlas: „ale Ivánku copak to tady tropíš, copak ti maminka doma neřikala, že s lachtánkem si nemáš hrát. Ho Hó, ty máš ale pěkného lachtánka, co kdybych si s ním na chvilku pohrál. A sundej si z hlavy tu dýni, kdybys měl alespoň nějaký vkusný kostým, třeba mrkvičku. No vidíš takovej pěknej malej blbej souložníček. Tak se kurva otoč, abych ti ukázal něco hodně pěknýho. Buck dich!“
Na to Ivan odpověděl: „A nyní přichází otázka za deset tisíc: Odkud pochází má manželka Anička?“ „To ví přece každej ty kreténe, ale nikomu není jasný odkud pocházíš ty, magore!“, odpověděla sborově patologie i s mrtvolami, které na toho blba už neměly sílu zůstat tuhý a radši se stali nemrtvými.
Upíři byly bohužel eliminováni Karotkou, jenž právě vrcholil a postříkal smečku nosferatů gejzírem nakyslé oranžové hmoty. Nebozí nemrtví byli odplaveni mohutným proudem do drtiče odpadků, s nímž si zcela nedávno pohrával Mengele, jenž několik týdnů bloumal po špitále s Francouzákem v ruce a mumlal: „ich will, ich will hochste Kapazitat“.
Nyní mohl být direktor spokojen a také byl. Radostí mu zasvítila prasečí očka, odhodil brašnu mit der Werkzeug, která se ve vzduchu rozevřela a letící šroubováky, vrtáky, nebozezy, vibrátory, vrtačky a injekční stříkačky přišpendlily Janderu k odborářské nástěnce. Nedbaje této události, rozbil Ssomer Mengele infuzní láhev o Jožinovu hlavu, čímž ho odeslal do říše snů, kam už stejně směřoval, neboť Ema se ukázala jako skvělá erotická vysávačka a Jožin opravdu nebyl ve formě, malárie je malárie.
Direktor, který si sjednal trošku klidu, spustil moč, stolici a slavnostní řeč: „Meine liebe Kamaraden, ich will euch jetzt etwas zu sagen. Ab heute haben wir, in unserem lustigem Krankenhaus, eine neue Maschine. Nun wir konnen vielen Leuten von seiner Schmerzen helfen. Der pazient, welcher keine Moglichkeit zur gesund Leben hat, ist schon kein Problem. Das ist Mengeledestruktionmaschine, es ist Endlosung unserer Problemen mit grosse Nummer des Pazienten. Heil!“
Pitevna zařvala sborově: „Heil!“ a každý se opět věnoval své zábavě. Honza Potměšil, jenž nedávno se svým kryplkáráckým gangem navštívil koncert skupiny Krankstein se projížděl po chodbách na svém ohnivém stroji a ječel: „Mein Wagen brennt, au uhaste mě někdo, mein Kopf brennt mamiiiiiiiiiii já už si v garáži nebudu hrát s napalmem a ani s fosforem“. Všichni přihlížející uznale tleskali, neboť jeho produkce byla vskutku nápaditá, originální a vkusná.
Kryplovi se snažila pomoci jen doktorka Čejková, která si patrně pod vlivem LSD, PCP, DDT, akutolu, septonexu, jodové tinktury a sexuální abstinence vzpomněla na své členství v červeném kříži. Doběhla k hydrantu a pokropila nebohého krypla, který byl pro svou věc opravdu zapálený, z požární hadice. Ta žena však nemohla tušit, že si Strossmajer přilepšuje krádežemi pohonných hmot z nedalekého energovodu, a že hydrant je pouze důmyslně maskované stáčecí místo. Když Potměšil za halasného aplausu dohořel, byly zbytky skeletů jezdce z apokalypsy i jeho pekelného vozu odklizeny k velké radosti Mengeleho do drtiče, jenž spokojeně na všechny kolem vrčel.
K Janderovi, který škemral o pomoc na nástěnce, se přišoural totálně setnutý Blažej. Pohrával si s heverem na hondu a posmíval se nebohému saniťákovi: „Tak co ty chudáku, seš ubožák, seš vřed na tváři lidstva a já tě vymáčknu, ty beďare“. Na to Jandera zachroptěl: „Za co?“ „ Zadarmo, vole“ zahlásil Blažej a urazil Janderovi makovici tak šikovně, že spadla do drtiče. Z přístroje se ozvalo: „ano, toto byl hod za tři body a nyní zahrajeme paní Růžence z Prachatic píseň k jejím nedožitým padesátým narozeninám, před týdnem uhořela při požáru stohu, píseň nechává zahrát dobrovolný zbor hasičů.“:

Mám rád vůni tvý kůže,
Hřej když můžeš mě hřát.
Dám tvý tělo do kamen,
Pak budeš mít svatozář…….

Blažej se ďábelsky smál a řval: „Tak a Ina je moje, jenom moje a moje, mojeeeeeeeeeeeeeeeeeeee…………“
Ve dveřích stáli Haničinec, Vaculík a Brzobohatý. Vaculík držel v rukou jednu Blažejovu paži a Brzobohatý druhou. Všichni se tomu vesele smáli, nejvíce tomu jak Blažej krvácel na dlaždičkách a vlastním zmítajícím se tělem roztíral krev po neustále se zvětšující ploše.
Halasný chechot je přešel v okamžiku, kdy Haničinec zařehtal: „íáhááháááháááá, Skončili jste, konec párty, vážení. Dnes je vskutku nádherný úplněk, íhááhááháá, a my vám teď předvedeme co dokážou koňodlaci“. Dav zašuměl překvapením: „koňodlaci?!!“ i autor zašuměl překvapením: „kurva co to píšu, koňodlak, asi bych měl omezit konzumaci lihovarnických produktů“.
„Ano koňodlaci, to vejráte co, prostě mě jednou hryzla kobyla a dál by mě to mělo bejt každýmu jasný“. Objasnil každému lehce chaotickou situaci koňodlak Haničinec. Vaculík a Brzobohatý souhlasně zafrkali a pohodili hlavami. Haničinec začal nervózně hrabat a Vaculík vytáhl z kapsy několik kostek cukru, které zapíjejíc dobrou vodou z gustem chroupal. Křupání a mrtvolné ticho pitevny přerušil Brzobohatý: „Tak dost, teď vám tady ukážeme, že koně vás lidí už maj fakt dost“. Pak si nasadil ohlávku a udidlo. Začal se proměňovat v koně. Dav se tetelil strachem, snad jen autor ví jak je z této šlamastiky dostat. Zwach se začal modlit:

Autore náš nejlepší,
Lehkou roli dej nám dnes,
A odpusť nám naše brepty,
Jakož i my odpouštíme jiným autorům,
A zachraň nás od koňodlaka
A zbav nás dotěrných novinářů
Děj se vůle tvá v režii i na place
A tvoř dál, ať je legrace
Ámen.

Autor se tedy ustrnul. Beztak dávno věděl, jak situaci vyřešit, ale Zvacha si ještě podá, neboť pomsta patří bohu a bůh řekl: „pomsta je má“ a autor je pro herce více než bohem.
„Ámen“ zaznělo pitevnou, těsně před tím, než se s vrzáním otevřely dveře mrazáku. „Vy se tady snad kurva modlíte“, řekl Luděk a zakousl se do koňské kýty, kterou držel v ruce. Při pohledu na tři koňodlaky se mu zablesklo v očích, vytáhl z kapsy stříbrnou špikovací vidličku a stříbrný sekáček na maso, pak dodal: „Jsem rád že bude nášup, koninu totiž miluju skoro stejně jako anální sex!“
Zasvítilo i ve třech párech krhavých koňských očích. Dav samovolně vytvořil kolem bijců kruh smrti a napjatě očekával co se bude dít, jenom Kemrovi spadla noha do drtiče a tak o ní přišel, ale to nikoho nezajímalo, protože všichni měli Kemra u prdele. A tak když si Junge Sova prdnul, Kemr omdlel.
V prvním kole se soupeři spíše oťukávali. Pravda, Munzar zasadil několik bolestivějších úderů, ale sám také inkasoval pár nepříjemně přesných kopanců. Po prvním gongu bijci nijak zvlášť neoddychovali, pouze Luděk masírován na zádech karboflexkou svou věrnou ženou Hlaváčovou pozorně naslouchal taktickým pokynům Srstky: „Sežer je!“.
Po dalším gongu spustil Munzar peklo. Vyrukoval na hajtry se svojí tajnou a skvělou zbraní, se svojí starou dobrou a věrnou radioaktivní tramvají. Fenomenální jízdou plnou mistrovských zákrut a podřazení rozjezdil milé koníčky na sračky. Ty pak hodil do drtiče a řval cosi o karbanátcích. Všichni oslavovali vítěze a těšili se na grilování.
Do pitevny však vstoupil hajný Horyna s panzerfaustem v rukách, z výmetnice se ještě kouřilo. Hned všem oznámil: „Volajaký somár sprostý krůžil nad pitevňou s helikoptérou, tak som ten bazmek zasraný sostrelil z neba“. V odpověď na tuto zprávu Strossmajer zalapal po dechu a zaúpěl: „Ty kreténe, to mi vezli z banky orgánů moje srdce, seš úplně blbej!“ Dříve než uražený hajný sundal z ramene brokovnici, aby ztrestal nebohého chirurga, Strossmajerův karburátor nadobro klekl. Jeho tělo odklidily do drtiče a rozhodli se probít do sejfu, ve kterém proslulý experimentátor kromě woo doo propriet schovával i větší než malé množství omamných jedů.
Zrovna když Junge Sova zažehl autogén, vstoupili do místnosti tři postavy. Zjevně tiché a ohořelé osoby se pozvolna blížily k hloučku kasařů, mumlajíce: „mozky , mozky“. Jedna třímala v rukou cenu TÝ-TÝ, druhé vypadl z kapsy zlatý kapr (pozn. Autora: má vlastní matka mě donutila spatřit kousek pořadu dobroty a Petr N. tam byl za Lenina, na tento horror jsem reagoval okamžitou konzumací půllitru rumu a zjištěním, že bych se měl dát na milostný sonet, protože od tvorby děsu a strachu jsou v našich vodách větší frajeři) a třetí, nejmenší, měla na sobě tričko s včelkou Májou.
Byla to osádka vrtulníku, nikdo však nemohl tušit, že zemřeli nad hřbitovem amputací, kde Strossmajer prováděl se svou nekrofilní dcerkou velice zábavné rituály, a že pole černé magie na onom místě je skutečně černé.
Zombie postupně a neodvratně vysávaly mozky těm přítomným, kteří až donedávna tento nesmysl vlastnili. Po chvíli mlaskání, krve a Zvachova smíchu zůstalo na pitevně mrtvo.
V tom však drtič ožil svým vlastním životem, vznášel se místností a mimoprostorovým transportním systémem do svých útrob nasoukal jak Marka E., Petra N. a Aťku J. , tak i Luďka , beide sova a ostatní, zkrátka všechny. Všechny? Ano všechny až na Zvacha, který zapomněl, že si ho chce autor pěkně podat.

C: co se mnou bude, copak jen se mnou bude, co já malej ubohej kretén si jen počnu
A: To brzo uvidíš ty vylízaná svině…
C: oOOOOOOo všemocný nezatracuj ubohého pokorného služebníka tvého, udělám vše, co jen řekneš
A: opravdu vše, ty ubohý mediální červe
C: OOOOOO ano všemocný
A: v tom případě tedy……

Dál se bohužel dialog nedostal, neboť se událo cosi vskutku strašlivého. Kam se hrabou nosferatu, mumie, vlkodlaci i koňodlaci a zombie. I Šílený Drtič Kostí, díky elektronickým smyslům poznal ze všech nejdříve jasné nebezpečí, a vzal draka naprosto fenomenálním způsobem, takže teď krouží schován v pásmu asteroidů mezi Marsem a Jupiterem.
I autor a neschopný lékař zapomněli na své rozepře. Zvach zmizel v kanalizaci, kde ho stejně později sežrali mutantní černobilští krtci. A autor se rozhodl, že musí nutně skončit, protože je zjevně přepracován, poněvadž takový závěr by ho za normálních okolností nenapadl.
Ve vratech nemocnice se kývali dvě ojíněné , tlusté a zapachájící postavy. Ony ke vší hrůze své vizáže zpívali. Po chvíli si rozdělaly ohýnek, vytáhli kytary a zpívali o stanování.
Po chvíli se přidávala další neskutečná zjevení. Když byl měsíc v úplňku začala smečka výt , to se dovalili dva žoky tuku a sadismu.
Měsíc byl v úplňku , akorát v nadhlavníku a nocí kdy i netopýři radši nelezli z doupátek, kdy i hejkal drží hubu a upír by raději zemřel žízní, než by opustil rakev, se do dáli nesla ta neblahá melodie, otupující, fascinující a vraždící:

JAVORY, JAVORY